Přichází prosinec a s ním i třetí článek našeho malého povídání o šikovných portících. O tento rozhovor jsem velmi stála a děkuji Věře Felcmanové za nadšení a úsilí které do rozhovoru dala. Opět píšu jen tzv. omáčku a kochám se každým slovem a každou větou, s kterou se ztotožňuji. Dnes si budeme povívat o šikovné portičce Sully a záchranařině.
Záchranářská kynologie je pro mě jeden z vážených sportů, který se dotýká praxe. Je organizován v několika organizacích, a to v Svazu záchranných brigád kynologů ČR, KZJ ČR, SIRIUS, K9 – RESSCUE CZ a v HZS Libereckého kraje. Záchranařinu můžete zkusit i mimo organizace na některých ZKO, který se touto kynologií zabývají. Historie záchranářské kynologie je velmi zajímavá – 1. československá brigáda záchranných psů vznikla v Příbrami 02. 05. 1968 jako státní projekt Základny rozvoje uranového průmyslu Příbram. Impulzem pro založení této brigády byli události v Chile roku 1965 po zemětřesení, kdy během 87 vteřin přestalo existovat hornické městečko El Cobre. Na této misi exceloval český emigrant Rudolf Toman se svým německým ovčákem Dorem. Rudolf Toman byl u vzniku první mezinárodní brigády záchranných psů v Holandsku již v roce 1961. Doro předvedl v sutinách v Chile tak skvělé výsledky, že mu byl vládou udělený jeden z nejvyšších státních vyznamenání Kříž za zásluhy. Dokázal spolehlivě najít člověka až 8 metrů pod sutinami. Zanedlouho o něm mluvil celý svět a zasloužil si přezdívku Doro-Detektor. (Z knihy Jaroslava Sedláka Brácha pes)
Záchranářská kynologie je rozmanitá a můžete si vybrat z několika kategorií. Lze si zvolit, zda se psem se budete chtít věnovat sutinovému vyhledávaní (sutiny), vodnímu vyhledávání, plošnému vyhledávání, stopám nebo Mantrailingu. Na webové stránce www.zachranari.cz najdete odkazy na regionální brigády kde podle krajů můžete začít chodit cvičit.
Volací jméno: Sully
Oficiální jméno: Grace Arlet Star
Otec: Eldorado Jemalle
Matka: Cathrin Arlet Star
Chovatel: Michaela Klučinová
Majitel: Věra Felcmanová
Dosavadní úspěchy: Základní zkouška pro vyhledávání v sutinách Hasiči ČR
Jak jste se k záchranařině dostali a kdy jste o ní poprvé slyšeli?
K záchranařině jsem se dostala naprostou náhodou před 10 lety. S tehdy čtyřletým Peruánským naháčem, který do té doby absolvoval pouze ten nejzákladnější výcvik poslušnosti. Po prvním výcvikovém týdnu bylo jasné, že to je práce jako dělaná pro něj. Vlastně pro nás oba. Úplně jsme tomu propadli. Přestože byl naháč pro práci jako stvořený a dosáhl nemalých úspěchů, přeci jen měl své limity. Takže když po letech nadešel čas doplnit uvolněné místo ve smečce, chtěla jsem pracovní plemeno, které by standardem odpovídalo mým představám psa pro záchranářský výcvik. Protože jsem zastáncem toho, že práci si vybírá pes, chtěla jsem udělat maximum proto, aby si vybral právě záchranařinu. Po letech tréninků s různými plemeny jsem měla jasnou představu, co nechci. Ale vůbec žádnou o plemeni, které bych chtěla. Několikrát dokola jsem listovala atlasem psích plemen a pořád nic. Pak mě někdo poradil, ať kouknu na PVP. Koukla jsem, vyskočila na mě fotka holého zadku, a zase jsem rychle zavřela. Pak mi to nedalo a přečetla si standard. A ejhle, vždyť to je přesně to, co hledám. Velice dobrý čich, samostatná práce na vzdálenost, odvaha, odolnost proti únavě, ochota poslouchat. Četla jsem znovu a znovu, jen ten vzhled byl pro mě jaksi nepřijatelný. Ale pak jsem si řekla, že na vzhledu přeci nezáleží, když vše ostatní přesně odpovídá tomu, co hledám. Za dva měsíce mě vtrhla do života moje první portí holčička Teny (Atena Black Water Diamond). Jako malé štěňátko byla naprosto šílená, věčně někde ve vzduchu nebo do něčeho zakouslá. Ale od začátku se s ní velice dobře a snadno pracovalo. Vyrostla z ní dokonalá záchranářka. Byla přesně taková, jaká měla být. Milá, přátelská, poslušná, nebojácná, hrdá a chtivá práce do posledního dne. Ten bohužel přišel příliš brzo, bylo jí 17 měsíců. Akutní leukemie mi jí sebrala, přes veškerou snahu a péči, během jednoho měsíce.
Osud mi ale přivedl do života další portí holčičku – Sully (Grace Arlet Star). Po roce soužití můžu říct, že to opět klaplo a roste z ní nadějná záchranářka.
Jak Sully reagovala na daný výcvik a jak jí šli první lekce?
Začátky byly trochu složitější. Princip práce pochopila velice rychle. Nedařilo se ale pěkné značení nalezené osoby. Sully měla velký problém štěkat přímo na lidi, kteří byli na kontakt. Dost měla zmatek z toho, že za plotem se na lidi neštěká, ale při nálezu ano. Celé se to zkomplikovalo tím, že s výcvikem jsme začali na zimu, tedy většina potmě. Celou zimu jsme tak řešili značení, než jsme se mohli posunout dál. V ostatních ohledech v podstatě nic neřešila – samostatnost, pohyb po všemožně nepříjemných povrchách, cizích prostředí, délka práce. V záchranářské práci může plně využít všechny ty skvělé portí vlastnosti. Včetně přirozeného přepínání mezi klidem a aktivitou, které hodně pomáhá k soustředění na práci, a přitom neubírá z drajvu.
Ale jako vždy platí, že vše je třeba dobře vyladit. A v tom nás čeká největší práce. Sully je někdy až příliš samostatná, bude si muset zvyknout, že i když má svůj plán, jsem to já, kdo plánuje. Já se zase musím naučit plánovat práci tak, aby co nejvíc odpovídala jejímu naturelu. Je super, že vůbec neřeší pohyb v terénu, ale já musím suplovat absenci pudu sebezáchovy, aby se jí nic nestalo. Nebyl jí ani rok, když vyskočila z patra oknem ven. Je jako kočka, takže vůbec nepochopila, že to bylo špatně a klidně to zopakuje znovu.
K záchranařině patří i poslušnost. Tady jsme zvolili jako cestu tréninky obedience, kde se na relativně jednoduchých cvicích učí základní principy poslušnosti a řetězce cviků. Cvičí moc ráda, když jí to nekazím, tak cvičí moc pěkně.
Máte již nějaké úspěchy za sebou?
Na úspěchy je ještě moc mlaďounká, ale přesto už se jeden zadařil. Přesně v den svých prvních narozenin složila základní zkoušku pro vyhledávání v sutinách u Hasiči ČR. A to s velkou pochvalou a velkými očekáváními do budoucna.
Co vás na práci se Sully těší a jaká je její povaha při práci?
Neskutečně mě baví, že dokáže podat výkon jako klasické pracovní plemeno, ale přitom je vtipná a roztomilá. Baví mě její nadšení a bezprostřednost. Nic neřeší, ničeho se nebojí. A když už ano, tak se z toho nehroutí, otřepe se a fičí dál. Přestože je velice citlivá, pokud nechápe, proč jsem nespokojená, tak uraženě někam zaleze (asi tak na 10 vteřin 😊). Ale na druhou stranu je velice tvrdá, pokud věcem rozumí. Jak psychicky, tak fyzicky. Už teď záchranářskou práci miluje a dává do ní vše. Co je pro mě důležité, že ji dělá pro sebe. Naším cílem je, aby ji dělala se mnou. Nechci ale, aby ji dělala pro mě, jak je tomu u většiny pracovních psů a přináší to pak řadu problémů.
Vzkázali byste rádi něco novým majitelům, kteří mají čerstvě doma štěňátko?
Obecně všem majitelům štěňátka doporučuji navštívit několikrát kurz Her pro posílení vztahu podle Susan Garrett. A hlavně ty hry doma hrát. Je to naprosto geniální základ pro cokoliv, co budete v budoucnu dělat. Od běžného rodinného života, po jakoukoliv kynologickou aktivitu. Naučí se učit. Dobrá a průběžná socializace je asi jasný základ. I když portí povaha svádí k tomu socializaci podceňovat, potřebují ji jako všichni ostatní. Dávejte jim dostatek věcí ke kousání – kosti, dřevo, … Je to skvělý únik ve chvílích nedostatku zaměstnání a nemusí řešit dilema zničit-nezničit něco vašeho. Najděte si nějaké společné zaměstnání. Je to pracovní pes a práci potřebuje, dělá ho šťastným. Pohled na hrdost a štěstí psa po dobře odvedené práci je k nezaplacení. Jednou z velkých výhod portíků je samostatnost a inteligence. Ta se ale snadno může stát velkým problémem, pokud se portík zaměstná sám. Podpořte už u štěňátka přepínání mezi klidem a aktivitou. Mají to přirozeně v sobě, takže od štěňátka to půjde skoro samo a „zadarmo“. Později to už může být problém.
A hlavně buďte fér a důslední. Ne hrubí a přísní. Důslednost rychle pochopí a přijmou. Křivdu nikdy.
