Gim z Pohnanských vrchů

*30. 10. 2004 – 21. 1. 2015
(Dastin Dama Krkonoše x Elizabeth Z Pohnanských vrců)

Výstavy:
výborný, 2x r.CAC, 2x r.CACIB

Zkoušky:
KPZ – I.cena, CACT

praxe – bažantí a kachní hony

Gordon setra jsem si vždy přála – už od dětství jsem měla sen mít svého osobního Afgánského chrta nebo Gordon setra. Snila jsem o tom, že jednou mi ho Ježíšek nadělí. Bylo mi ale reálně jasné, že Afgána nikdy mít nebudu, do naší myslivecké rodiny určitě ne. (Ikdyž se mi to svým způsobem také vyplnilo, když jsme v roce 2011 pomohli s dočasným pobytem u nás dvou týraným afgánkám s PP).

Jednoho dne se můj sen stal skutečností, kdy náš kamarád přivedl na vodítku setra – velkého a dlouhého i s flaškou dobrého pití a zmrzlinou s prosbou „abychom si ho už nechali“. 😀 Ikdyž rodiče nebyli nadšení, dlouho nad tím nepřemýšleli, protože jsem Gima ihned adoptovala a nechtěla dát z rukou a udělala jsem to nejlepší, co jsem mohla.

Gim byl skvělý pes, měl skoro 70cm v kohoutku, delšího rámce a veliké hlavy. Přišel k nám jako 4 letý pes se špatnou zkušeností na ránu – bohužel, byl zkažený petardami, které mu byli házeny místo výstřelu k aportům. Měl i další neduhy, protože hlasitě a vytrvale štěkal pokaždé, když byl zavřen do kotce. Jinak to byl milionový pes. Opravdu mě miloval a to na něm bylo vidět. Já ,jako 12 letá holka, jsem neměla tolik přirozeného respektu na tak ušlechtilé zvíře s vlastní hlavou, ale vždy mě vyhověl. Dokázali jsme spolu složit i KPZ v I.ceně s titulem CACT. Projít spolu ne jeden hon na bažanty i kachny i přes jeho prvotní šprajcnutí, z první rány z pušky,kterého se nikdy nezbavil, byl schopný si svojí hlavu schovat pod mou bundu, ale po minutě už dohledával v rákosí nebo na louce, vystavoval, aportoval a donášel. Miloval vodu. Naposledy mě doprovázel na Hubertské mši v Písku věnované nejen patronům myslivosti, ale také nám, celé třídě SLŠ, která maturovala v roce 2015. Gimík umřel na stáří v kruhu rodinném. Nikdy na na něj nezapomenu.

GALERIE

Scroll to Top