Rok se s rokem sešel a já Vám zas budu psát jak jsem chtěla můj web aktualizovat pravidelně a jak na to nebyl čas ani chuť. Ale jelikož si myslím, že vést web je mnohem důležitější než proplouvat sociálními sítěmi, kde je většina věcí teď a tady v čase přítomném, dala jsem si za úkol sesumírovat psí aktivity, radosti a starosti uplynulého roku 2023.
V lednu jsem začínali výstavami v Brně. Bez naší účasti se jeli prezentovat Míša s Tobíkem na Národní výstavu v Brně, kde získali Výborný 2 v mezitřídě. Na DUO CACIB v Brně jsme už nemohli chybět. Na výstavu jsem se vydala s Tarunkou, Lilinkou a Rozinkou, a za naší CHS i Tobíček se svou rodinou. Gratulujeme všem, úspěchy byli úžasné.
mezitřída: Jean Joe Black Royal Rives – V1 CAC – nový Český šampion
třída mladých: Kami da Estrela da Tarde Royal Rives – V1 CAJC, BOJ, užší výběr JBIG FCI 8., V2
třída otevřená: Chardonnay Lirio Royal Rives – 2x V2 r.CAC
třída veteránů: A´Ebby Rosse Royal Rives – 2x V1, V – CACIB
V únoru si Montík s Tarunkou zajeli do Plzně na klinické vyšetření očí – DOV a oba odešli s krásným výsledkem prostí klinických očních vad. Tara, Lila a Dorota si také vyzkoušeli socializaci při masopustu. Hodně lidí, hodně masek, kapela a celodenní sláva. Hold mám psy stále za zadkem. A mám to ráda.
A pak přišel březen. V tomto měsíci jsme si naplánovali výlet a ne jen tak ledajaký. Už před třemi lety jsem se chtěla vrátit do Velké Británie, ale Covid-19 nám v tom zabránil. Před odjezdem se vše uzavřelo a má zodpovědnost k osobám blízkým mě okleštil a nikam jsme nejeli. Čas ale vše vyléčí a já začala mít roupy podruhé. Tentokrát vše klaplo a já se po 7 letech vracela na Cruft´s. Cruft´s je nejprestižnější výstava Velké Británie, ne-li celé Evropy. Před 7 lety jsme vyráželi s Rozinkou a Kačenkou. Řidičák jsem měla čerstvý a celou trasu za mě odřídil přítel. Celá trasa byla jedno velké poznání. A tak jsem si po letech sesumírovala poznatky, vzpomínky a letos jsme vyjeli o 7 let starší, zkušenější a plné touhy vše okouknout lépe a pořádně.
Z pejsků s námi jel Montík, který jako Interšampion má automatickou kvalifikaci na tuto prestižní výstavu. Lidská posádka se skládala z mé maminky (CHS Ja-Sta Czech), Kamči (CHS Cordata), Ivanky (CHS vom Rankwald) a jejího bráchy Martina. Cesta byla pohodlná. Trasu jsme si naplánovali tak, aby jsme jeli v klidu a v pohodě. A proto jsme si mohli dovolit dojet autem do středu Bruselu na nejlepší hranolky v Belgii fritované v kravském loji. Musím říct, že byli jiné ale skvělé. A bylo jich kopa.
Děkuji Martinovi, který jako jediný „řadový majitel“ jezevčice Barborky nás udržoval v standardním cestovatelském módu, aby jsme se nebavili celý týden jen o psech, ale také zkoumali zajímavosti okolí. Vstup na anglickou půdu byl klidný ale překvapivý. V Calais ráno začalo sněžit a Doveru pokračovalo. Po příjezdu na ubytování v Birminghamu jsme už venčili Montíka v pěkné peřince sněhu. Na sníh Angličané nejsou zvyklí tak jako u nás, a bylo znát na místních menší rozčarování a překvapenost celé situace. No i pro nás to bylo překvapivé, protože jsme čekali různé počasí ale ne několik cm mokrého sněhu, který v Anglii napadne jednou za několik let.
První den Crufts jsem si naplánovali jako diváci. Skupina Gundogs – pro nás FCI 7,8 byla vystavována o den dříve. Mohli jsem opět obdivovat krásné retrívry, field – retrívry, ohaře, setry a španěly. Různorodost pracovních a standardních linií, které se nevystavují společně. Projít si hromadu stánků, ve kterých byl takový výběr, že jsme ke konci nevěděli co si koupit domů. Navštívili jsme i stánky chovatelských klubů a nemohli jsme ani vynechat Klub Portugalských vodních psů Velké Británie.
Druhý den byl den D pro nás portugaláře. Portugalský vodní pes se v Anglii vystavuje v skupině Working dog – pro nás směsice FCI I. II. Montík se vystavoval ve třídě open, která je primárně otevřena pro psy výstavně úspěšné. Z 9 šampionů se dostal mezi pět nejhezčích psů a odvezl si ocenění VHC. V třídě Limit se prezentoval syn Leonka (Leonardo da Estrela do Mar) Jonatan, který si odnesl krásné 3.místo. A jak je na Cruft´s zvykem, po posuzování byla i malá party s trochou šampaňským, něčím sladkým i slaným. Pohovořili jsme všem možném. Velmi ráda jsem se toho po letech zase zúčastnila.
Děkuji naší partě, že se mnou jela. Bylo to skvělé. Opět nás to někam posunulo a otevřelo oči. Přivezli jsme si nejen zážitky, ale i hmotné dárky a trochu typických anglických pochutin. A tak někdy zas na Cruft´s na viděnou.
Koncem března jsme zakončili zas doma, se skvělými zdravotními výsledky. Tara a její sourozenci byli na vyšetření kyčlí. S radostí můžeme oznámit ze Kamelot Marvin, Kamelot Shadow a Kami Estrela da Tarde mají výsledky HD A, ED 0, spondylóza negativní.
Začátkem dubna jsem si odskočili na Mezinárodní výstavu psů do Českých Budějovic s Tarunkou a Tobíček se svými páníčky. Opět pro nás výstava byla úspěšná. Tarunka si krom ocenění odnesla i změření 52cm a spočítání zubů s výsledkem chlup nůžkový, úplný.
třída mladých: Kami da Estrela da Tarde Royal Rives – Výborná 2
třída šampionů: Jean Joe Black Royal Rives – V1 CAC r. CACIB
A aby jsme se nenudili tak s námi odjela do Bečova i barbetka Biju (Creed Love in Black Ja-Sta Czech), kterou jsem připravovala na zkoušky vloh, které se mnou úspěšně zakončila v II. ceně. Bylo to příjemné zpestření pro celou smečku. Jen co Biju odjela zakončili jsme měsíc duben ještě turistickou tečkou kolem Bečova nad Teplou a pro naše portíky bylo těch 15km spíš jako rozběh do nového roku.
Začátkem roku jsme stihli ještě jeden projekt. Jak všichni víte, nemáme doma jen Portugalské vodní psi. Ale i německou křepelačku Ninu. Nina je import z Německa, moje zrzavá láska, kterou jsem si pořídila po úmrtí Drimči a Gima. Roky ubíhali a já stále přemýšlela zda se mi do chovu křepeláků chce nebo nechce. Zda je Nina opravdu tak výjimečná abych ji uchovnila a připustila. Čím více jsem si ale četla, tím více se mi potvrzovalo, že bych si po Nině měla nechat potomka pokud chci mít i do dalších let praštěného, ale zdravého a absolutně bezproblémového křepeláka. Utvrdila mě v tom i Niny chovatelka, která si přála po Nině štěňátko. A tak jsem v roce 2022 Ninu zkoušeli připouštět poprvé. Ale nezabřezla. Skoro jsem to vzdala, fena šestiletá na první vrh už stará. Když nezabřezla tak nám asi něco nepřeje. Naštěstí se mi to rozleželo v hlavě a já tomu dala šanci podruhé. S velkou pomocí chovatelky Helgy Adolph (CHS vom Wolfsberg) jsem odjela na krytí za krásným psem, hnědým strakošem, Illexem vom Himmelreich a jeho páníčky. Moc děkuji za skvělý přístup této rodiny. Člověk velmi rád vidí, že když dělá něco se srdcem a láskou, tak se mu to vrací.
V Německu jsme s Ninou přespali a já se modlila aby zabřezla. Byla to naše poslední příležitost! A zadařilo se. Třicátý den jsme viděli malé Niny v bříšku na ultrazvuku. Ani jsem nedutala a přála jsem si aby to vyšlo. Nina zvládala březost v pohodě a ještě s pupkem si na zahradě našla norka, kterého zadávila. Nu což, asi hormony. Den D přišel na 27. května. Ten den jsme měli s kamarády naplánované posezení u ohně k večeři. Ale mě se od rána Nina moc nezdála. Tak jsem dopoledne upekla bulky, připravila maso na burgery a s Ninou jsme čekali až vše začne. Jen co všichni usedli k ohni a začali jíst, tak Ninuška porodila první štěňátko – zrzavo bílou fenku jménem Zoya. Pak to šlo jak po másle. Celkem se narodilo 8 štěňátek, ale bohužel jeden pejsek se narodil jako andělíček a druhá hnědobílá fenka po 14 dnech odešla také, ač jsme se snažili nejen my ale i moje skvělá maminka s nejúžasnějšími bedlingtonkami, tak přírodu jsme ošálit nedokázali. Odchovali jsme 6 krásných štěňátek v počtu 2 pejsků (červení strakoši) a 4 fen (dvě červené strakošky a dvě hnědé strakošky). Křepelčí mateřskou jsme si moc užili. Štěňata byla hodnější jak kdejací portugalci. Nina se krásně starala, kojila a vychovávala. Celý vrh zůstal po rodině a známých a tak o nich brzy uslyšíme a já je mám stále na očích. Naše vize nechat si juniorku se také vyplnila a tak jsme zas o jednoho psa bohatší. O prvorozenou Zoynku.
