I´m Silk Ivy Garden Roses

výška: 28 cm, srst: powderpuff, tricolour

Ivinku mi mamka pořídila, když mi bylo 12 let. Podle mamky jsem nutně potřebovala svého psa nejen na sobotní soutěž „junior handling“, ale také na nedělní. Při brouzdání po inzerátech našla odkaz na malou myšičku, která byla narozená 4 dni po mých narozeninách a jmenovala se také Ivi. Pomatuji se, že mi ji ukazovala, když byla Ivinka malá ale pak mi oznámila, že Ivince nevyšli zuby a že jí kupovat nebudeme. Chtěla mě překvapit! A to se jí také povedlo. Jednoho dne odjela na večer a vrátila se pozdě v noci. Do teď ráda vypráví, jak mi tu malou akční myšku nechala olíznout nos, já se vzbudila a nevěřila vlastním očím. Jak malé dítě jsem byla nadšená z malého čínského chocholatého psa, kterého jsem měla přeci místo afghána. Hned ten večer se mnou spala v posteli až do rána. Ivinka je velmi statečný pes, od mala se nebála velkých psů – neměla strach z ničeho a nikoho. Krom stříhání drápků, které ořvala ještě než jsem stačila jí nějaký drápek ustřihnout. Jako malé štěňátko mi často lezla do metrových kopřiv, abych ji neviděla. Byla vychovávána mezi retrívry a ohaři a tak se chová do teď. Je to malý pes s velkým srdcem.

 

Jako mladičká se mnou chodila na výstavy, které jí neskutečně bavili. Ale občas mi chtěla kousnout nějakého většího psa v kruhu, dělala drsňáka. Vyhráli jsme spolu jednou soutěž junior handling v Klatovech, než jsem ukončila účast v soutěži kvůli věku. Na výstavě jsme v třídě mladých vyběhali dokonce V2 mezi četnou konkurencí 11 fen. Srst jsem ale nikdy nedochovala do takové kvality, aby jsme se mohli bez ostudy zúčastnit posuzování i ve starší kategorii. Ráda chodívávala na procházky – vždy tryskem dělala kolečka na louce a honila kočky až na strom, ale také když se jí to zdála procházka až moc dlouhá dokázala se otočit a jít domů – udělala mi to několikrát a na nějaké volání nereagovala!

Byla se mnou i na jednom táboře agility, ráda jezdila vlakem k babičce, se mnou na internát na ČZU, kdy jsme jí do budovy vždy pašovali v tašce. A ona tak ráda nám spávala v posteli. Všude chodila více méně na volno a byla tak spolehlivá, že jsme ji kdykoliv mohla půjčit své kamarádce. V době kdy jsem pracovala jako osobní terénní asistentka se mnou Ivinka jezdila jako canisterapeutický pes věčně připravená na mazlení. Ještě do nedávna se mnou chodila zahánět i bažanty do výběhů – i s tím, že mi malé kuře bažanta dokázala zakousnout a přinést! Občas jsem zírala, však tohle není typický číňaň! Je ale velmi empatická a vždy když mi bylo zle, tak u mě dokázala ležet hodiny.

 

Do teď vyžaduje se sestrou odcházet do postele každý večer, přeci na gauči spí celý den!  Ivinka je nyní aktivní důchodce. Ve svých 12 letech je zdravá, bez potíží, akorát nemá půlku zubů (ale její zlozvyk si nacpat celou tlamu granulek, vyflusat si je na gauči a pomalu jednu po druhé zpracovávat – nebo užírat přes ohrádku štěňátkům – to zvládá stále dobře). Hodně mě trápí ale její slepota, vidí jen na pár procent a pouze na jedno oko. Proto také dožije svůj, doufám, ještě dlouhý život u mých rodičů, kde zná každý kout, každou místnost i před zahrádku kam se chodí venčit. V místech kde to zná se stále cítí a chodí jako plnohodnotný pes, ale je na ní už vidět, že se snadno znejistí pokud ji změníme její naučené věci. Ivinka nikdy nebyla chovná a nikdy neměla štěňata.